rozella białolica rozella białolica

rosela pestrá

Platycercus Eximius

Polska wersja strony           English version of the page           Česká verze stránky           Die deutsche Version der Website





Home

Úvod

Barvy papoušků

Typy mutací

Mutace vázané na pohlaví

Autozomální recesivní mutace

Mutace dominantní

Kombinace mutací

Fotoalbum

Zprávy

Odkazy

Copyright

Kontakt

Autozomální recesivní mutace

(Autosomal Recessive Mutation)

Černá (Melanistic, Black)
1,0 czarny

Tato mutace se objevila v Austrálii ke konci 70. let minulého století. Avšak její ustálení bylo dosti problematické. První exempláře se vyznačovaly slabou vitalitou. Chov pomocí inbreedingu motivovaný vidinou rychlého zisku v 90. letech zapříčinil takřka vyhynutí této mutace. Teprve díky chovatelům, kteří začali párovat černé exempláře s přírodně zbarvenými, došlo k posílení nové mutace. Objevení se této mutace ke konci 90. let ve Velké Británii je zahaleno tajemstvím. Pravděpodobně „import” vajíček z Austrálie provedl skotský chovatel Brian. Nyní se mezi chovateli „říká”, že se vyskytuje ve Velké Británii, Holandsku (Jan Postema), Dánsku a Švýcarsku. U této mutaci je viditelný značný nárůst produkce eumelaninu, což vede ke všeobecnému rozšíření černé barvy. 1,0 czarny_opal Sytost černé, stejně jako i červené barvy v opálové mutaci je různá. Samci mají červenou na hlavě a hrudi. Plnohodnotnou červeň pták získá teprve v třetím nebo čtvrtém roce života. Charakteristickým rysem černých samic je červený pruh na čele. Díky tomu je snadné rozlišení pohlaví ptáků. Občas si u samic lze povšimnout sporadicky se vyskytujících červených pírek na hrudi. czarny cynamon pastel Ocas ptáka má pěknou tmavozelenou barvu. V Austrálii se ale v poslední době začali objevovat jedinci, u kterých se černá barva „rozlévá“ také na ocas. Líčka černé rozely jsou bílá, ale vyskytují se jedinci, zvláště mezi omladinou, u kterých mají namodralý odstín. Podobný efekt „modrých líček”, i když v slabší verzi, lze sporadicky spatřit u přírodně zbarvené rozely. Ramena černé rozely zůstala modrá. Spodní část těla samců rozely černé je poseta „perličkami“ zelené a purpurové barvy. Takto je vytlačována žlutá barva. Spodní část těla samic je takřka celá černá. Vyskytují se černí ptáci, u nichž jsou vidět žlutá pérka na hlavě a kolem ucha. czarny cynamon Také tento efekt občas bývá u „štěpáků“ na černou mutaci. Tmavé nohy rozel černých jsou zakončeny černými prsty. Holátka černé mutace snadno rozpoznáme, protože mají též tmavé nohy s černými prsty a na ocase mají černé stonky. Černé rozely pestré charakterizuje též malá vitalita. Zdá se, že uplyne ještě trochu času, nežli se tato mutace posílí, tím spíše, že malé množství černých ptáků implikuje často příbuzenský chov. V Austrálii díky selektivnímu chovu byly získány už velmi hezké, takřka zcela černé exempláře.

czarny cynamon

Bylo již odchováno několik zajímavých kombinací černé mutace, např. s lutino, rubino a se skořicí. Někteří kombinaci černé mutace se skořicovou nazývají hnědá nebo kaštanová. Pták má světle hnědou barvu. Černé lutino má hezkou žlutou barvu s omezeným množstvím červené na hlavě a hrudi. Černé rubino vypadá jako černé lutino s tím rozdílem, že jeho spodní část je celá červená nebo případně má žluté skvrny. V kombinaci mutace opalinové (červené) černá barva hezky kontrastuje s červenou hlavou a hrudí ptáka. Tento efekt je slabší u samic, které mají méně sytou červenou barvu. Usuzuji, že velmi hezky bude vypadat pták kombinace následujících mutací: černá, červená a bělokřídlá – zvláště dvoufaktorová.

Modrá (Blue)
niebieska

I když modrá mutace byla v přírodě viděna již dříve, dlouho se ji nedařilo odchytit do chovu. Chov modrých rozel započal v Austrálii pouze dvěma exempláři v 90. letech. Zatím je velmi vzácná a neustále probíhá šlechtění za účelem stabilizace této mutace. V Austrálii byly odchovány kombinace modré a červené mutace. V této kombinaci byl získán zajímavě zbarvený pták s bílou hlavou a hrudí, s černými křídly a černobílým ocasem.

V Evropě (Německo) začalo šlechtění uvedené mutace v 80. letech. Zabývalo se jím současně několik chovatelů: Joachim Richter (1982), Jentsch, Gerhard Rubesam. Žel, malá vitalita nové mutace působila velké potíže. Často hynuly celé vyšlechtěné kmeny. Teprve upuštění od inbreedingu a použití většího množství ptáků s normálním zbarvením umožnilo odchovat zdravější a silnější modré jedince. Byť se na počátku nového tisíciletí modrá mutace začala v Evropě pružně rozvíjet, její cena byla obrovská. V roce 2005 stála kolem 10.000 EUR, nyní cena postupně stále klesá. Díky nízkým cenám modré mutace rozely penant a žlutolící mnoho chovatelů, především v západní Evropě, zkouší mezidruhovým křížením (hybridy) „přenést” tuto mutaci na rozelu pestrou. Takovéto nerozumné zásahy pak vedou k narušení druhové čistoty rozely pestré. Stává se, že málo zkušený chovatel „levně“ koupí zajímavou mutaci rozely nebo jiného papouška, ale ve skutečnosti jde o mezidruhového křížence. Takoví kříženci jsou často neplodní, a pokud se rozmnožují, jejich potomstvo se vyznačuje nízkou vitalitou.

Modrá mutace rozely pestré se vyznačuje zastavením produkce psitacinů. Červená a vybledlá žlutá barva, jakož i zelená přešly v modrou. Černá zůstala nezměněná. Barva končetin, prstů, zobáku a očí se nezměnila.

Nyní již byly odchovány kombinace modré mutace, mj. s pastelem, skořicí, opalinovou, lutino.

Oranžová (Orange, Para–blue)
oranż

Oranžová mutace patří do řady para-modrých (neúplná modrá) mutací. Vznikla následkem modifikace modré mutace. Jednotlivé exempláře této mutace se mohou mezi sebou lišit sytostí zbarvení. Jsou podobné rozelám modrým. Rozdíl spočívá v tom, že v oranžové mutaci se redukce psittacinů zastavila na úrovni cca 50%, takže ptáci s velkým množstvím modré mají i nadále místy červené barvidlo zredukované na oranžové a světlejší. Barva končetin, zobáku, prstů a očí se nezměnila. Někteří chovatelé tvrdí, že holátka této mutace lze poznat již v hnízdě podle bělavého chmýří. Oranžová mutace se vyskytuje jen sporadicky. Častěji bývá s genem ino jako cremino.

oranż

V roce 2009 jsem měl mládě, které vypadalo jako vzorové opalinové cremino, nicméně byť opustilo budku, neosamostatnilo se a uhynulo. Úmyslně jsem napsal, že vypadalo jako když oranžoví ptáci po přepeření získávají červené zbarvení. Někdy tento proces může být postupný a trvat i několik let.

Jak jsem již uvedl, oranžová mutace se vyskytuje jen vzácně, proto také patří k tzv. neustáleným mutacím. Proto jsou stále potíže s vhodnou klasifikací této mutace. Osobně mám za to, že je recesivní, i když jsou i názory opačné. Někteří chovatelé si myslí, že je to dominantní mutace, jiní naopak tvrdí, že oranžoví ptáci nejsou mutací, leč pouze jednotlivými vrtochy přírody. Z mých zkušeností, ale i z informací, které se mi podařilo shromáždit od chovatelů ze západní Evropy, Austrálie a USA, vyplývá, že oranžová mutace u rozely pestré patří do skupiny para-modrých mutací. Proto by se měla chovat podobně jako oranžová u rozely Pennantovy, tedy ve vztahu k tzv. „divoké“ barvě a dalším mutacím se dědí dle diagramů pro autozomální recesivní mutaci. Výjimkou je modrá mutace, což je dáno tím, že informace o modré mutaci a para-modré je obsažena v alelách (variantách) téhož genu. Oranžová a modrá mutace tvoří tzv. mnoha alelovou řadu. Znamená to, že není možná kombinace mutace oranż modré s para-modrou, což je způsobeno tím, že alely genu odpovědného za tuto mutaci se nacházejí na tomtéž místě (locus) chromozomu. Bude-li pták mít po jedné alele genu každé z těchto mutací, pak jeho barva bude něčím mezi modrou a para-modrou. Oranžová mutace je dominantní nad modrou, a proto tzv. modrý oranž fenotypově vypadá téměř jako oranž. Takoví ptáci mají v genotypu po jednom genu modré a para-modré mutace. K tomu, aby vznikla modrá mutace nebo para-modrá vzhledem ke způsobu jejich dědění (recesivní autozomální), jsou nutné dva geny, po jednom předané každým rodičem. Proto je modrý oranž navzdory svému vzhledu genotypicky v podstatě „štěpákem“ do modré a oranžové mutace.

Dále uvedu varianty dědičnosti para-modré mutace ve spojení s modrou mutací:


Normální/modrá x normální/para-modrá
25% normální
25% normální/modrá
25% normální/para-modrá
25% para-modrá, modrá


Normální/modrá x para-modrá, modrá
oranż 25% modrá
25% normální/modrá
25% normální/para-modrá
25% para-modrá, modrá


Normální/modrá x para-modrá
50% normální/para-modrá
50% para-modrá, modrá


Modrá x normální/para-modrá
50% normální/modrá
50% para-modrá, modrá


Modrá x para-modrá, modrá
50% modrá
50% para-modrá, modrá


Modrá x para-modrá
100% para-modrá, modrá


Normální/para-modrá x para-modrá, modrá
25% para-modrá
25% normální/modrá
25% normální/para-modrá
25% para-modrá, modrá


Para-modrá, modrá x para-modrá, modrá
25% para-modrá
50% para-modrá, modrá
25% modrá


Para-modrá x para-modrá, modrá
50% para-modrá
50% para-modrá, modrá


Tato schémata dědičnosti jsou ověřena u rozely penanta. V případě rozely pestré budou schémata platit, pakliže bude pták genotypem patřit do skupiny para–modrých mutací, a ne jen vypadat jako např. oranž.



Řada Dilute (Pastel)
1,0 pastel

Mutace dilute se v Evropě začaly rozvíjet v 70. letech v Belgii, v Austrálii se pastelová mutace objevila na počátku 80. let. V těchto mutacích došlo ke značné rovnoměrné redukci eumelaninu. Kabát ptáka a jiné charakteristické kontury vyskytující se u v přírodě žijících rozel jsou rozmyté, zredukované na odstíny šedé a pastelové. Modrá barva je rozjasněná, lze si též všimnout více zelené a žluté. Barva očí, zobáku, končetin a prstů se nezměnila. Vzhledem k sytosti opeření lze rozlišit čtyři a v podstatě tři druhy mutace dilute.  para czerwonych pasteli

Do první skupiny pastelů patří ptáci s 50% mírou redukce eumelaninu. Těm se říká pastely. Vyskytují se v Evropě a samozřejmě i v Polsku. Tito ptáci jsou nejtmavěji zbarveni. Druhá skupina – to jsou ptáci se světlejším opeřením – redukce eumelaninu – zhruba 60 až 70%. Vznikli v důsledku selektivního chovu ptáků s 50% redukcí eumelaninu. I když jim nyní někteří chovatelé říkají pastel belgický nebo lépe Edged Dilute, tito netvoří odlišnou mutaci. Tuto pastelovou mutaci charakterizuje poměrně velká snadnost rozlišení pohlaví u ptáků, protože samci ve srovnání se samičkami mají světlejší opeření. Zkušený chovatel snadno rozliší mladé této mutace hned po jejich vyklubání. Jejich chmýří je ve srovnání se standardními hustší a vizuálně je poněkud delší.

Třetí, ve skutečnosti druhou mutací dilute, jsou ptáci chovaní v Austrálii, tzv. australský pastel, u kterých redukce eumelaninu dosahuje cca 80%. Jejich barva opeření natolik zesvětlela, že lze v podstatě říci, že to jsou ptáci se světlou zelenožlutou barvou, s červenou hlavou a hrudí, bělavými líčky a modře-hnědými „rameny“ a šedými letkami.

1,0 suffused Poslední mutaci dilute tvoří ptáci s 90% redukcí eumelaninu. Jsou nejsvětlejší, vzhledem připomínají mutaci lutino. Samozřejmě jejich oči zůstaly černé. Typickou vlastností této mutace jsou „špinavé letky”, vzhledově jsou podobné letkám bělokřídlé mutace. Těmto ptákům se v Evropě říká následovně: Black-eyed Clear, Dark-eyed Clear nebo Black-eyed Yellow, Dark-eyed Yellow a Yellow. Podle mého názoru jsou první dva názvy (Black Eyed Clear, Dark Eyed Clear) nesprávné, zavádějící. Tyto názvy jsou u jiných druhů papoušků vyhrazeny pro mutaci recesivního štěpu. Přijatelné jsou tudíž názvy: Black-eyed Yellow anebo Dark-eyed Yellow nebo jednoduše Yellow (žlutá). Případně lze pro tuto mutaci použít pojmenování anglický pastel, protože právě první ptáci této mutace byli odchováni ve Velké Británii. Podařilo se to P. Addisonovi, jenž v roce 1997 od normálně zbarveného páru získal tři mladé nové mutace.

Russell Pringle, velmi zkušený australský chovatel, autor knížky „A Guide to … Rosellas and their mutations”, ptáky této mutace označil názvem Suffused. A právě toto pojmenování pomalu vytlačuje výše uvedená jiná pojmenování.

V tomto roce (2010) se francouzskému chovateli A. Pavotovi podařilo získat šest mláďat od páru: samec mutace Suffused plus samice kombinace pastelovo-skořicové mutace. Díky tomuto spojení ptáků vyšlo najevo, že mutace dilute: Suffused a pastel netvoří mnoha alelovou řadu.

Nyní nemám informace, zda mutace australského pastelu tvoří mnoho alelovou řadu s některou z mutací evropského pastelu. Bylo by to možné ověřit křížením australské mutace s evropskými. Ale protože platí zákaz importu ptáků z Austrálie, je takové křížení spíše nereálné.

Lze také rozlišovat pastely zelené a žluté. „Žlutý“ pastel – to je jednoduše pastelová mutace, která se projevila u poddruhu rozely pestré nádherné tzv. Golden-mantled. Pastel „zelený” lze vidět u tasmánského poddruhu rozely pestré.

Recesivní lutino (NSL ino)

Recesivní lutino je velmi vzácné. Je to dáno malou vitalitou jedinců této mutace. Ptáci se nesnadno rozmnožují, jejich červené oči jsou citlivé na světlo. Vypadají stejně jako jedinci mutace lutino vázaní na pohlaví. NSL ino je neustálenou mutací, která se objevila v Austrálii v 90. letech. Patrně navzdory úsilí australských chovatelů tato mutace zanikla. V Evropě jsem o ní nenašel žádné informace.

Zlatá (Golden Golden-mantled)
 gold

Tato mutace pravděpodobně vznikla v Evropě, a to ve Francii v 60. letech minulého století. Pak patrně zanikla. Opětovně se objevila ve Francii ke konci 80. let. Někteří chovatelé zpočátku zpochybňovali pravdivost existence nové mutace. Tvrdili, že takto zbarvení ptáci vznikli důsledkem selektivního chovu žlutých exemplářů. Tuto tezi vyvracelo to, že podobně jako v opálové mutaci samci zlaté mají pod křídlem bílý pruh. Byť je tato mutace velmi efektní, je neustále velmi vzácná. Je to dáno vysokou cenou (kolem 1.000 EUR) a také způsobem dědičnosti. Všechny autozomální recesivní mutace jsou jistým způsobem odsouzeny k prohře ve vztahu k přírodně zbarveným ptákům a recesivním mutacím vázaným na pohlaví a dominantním.  gold K odchování mutačního potomstva musejí být geny takové mutace předány oběma rodiči. Ale ne vždy chovatelé dbají na správný výběr rodičovského páru. Často se odchovávají štěpitelní ptáci recesivních mutací, kteří se pak rozmnožují s náhodnými partnery. To vede k zániku autozomálních recesivních mutací. Eumelanin je ve zlaté mutaci odstraněn ze hřbetu a horní části křídel ptáka. Následkem toho rozela nemá charakteristický kabát. Eumelanin je i nadále v letkách a ocasu. Jednotlivé exempláře se mohou lišit sytostí redukce eumelaninu. Úplnou zlatou barvu zad ptáci získávají teprve ve druhém roce života. Oči, končetiny, drápky a zobák mají svou přirozenou barvu.

Velmi zajímavě by měla vypadat kombinace této mutace s černou nebo červenou.

Nyní ji má několik chovatelů ve Francii a Německu.

 fallow
Plavá (Fallow)

Tato mutace je velmi vzácná, není ustálená a vyskytuje se sporadicky jen v Austrálii. Chovají se jen jednotlivé exempláře, které jsou získávány z odchytů. Vyznačuje se tím, že v důsledku redukce eumelaninu mají ptáci rozjasněné opeření – podobně jako skořicová mutace. Jinou typickou vlastností této mutace jsou červené oči, jako je tomu u lutino. Zobák a nohy papouška jsou jemně rozjasněné.

Černooký světlý (Black-eye Clear)

Název Black-eye Clear (Černooký světlý) pochází ze světlé barvy opeření ptáka a barvy jeho očí, které jsou od vylíhnutí holátka černé. Mutace papoušků s názvem Black-eye Clear byla připsána recesivnímu štěpitelnému. V Evropě název Black-eye Clear byl nešťastně přisouzen mutaci dilute, která vznikla v Anglii, s 90% mírou redukce eumelaninu. Z toho, co vím, vyplývá, že se v Evropě mutace BEC u rozely pestré ještě neobjevila.

V rámci recesivních mutací je nevelký počet mutací, jejichž „štěpáky“ lze poznat podle fenotypu. Samozřejmě se to týká jen malého procenta všech štěpitelných jedinců dané mutace. To lze vysledovat mimo jiné u mutace černé rozely pestré (žlutá pírka na hlavě). Také část „štěpáků“ mutace Black-eye Clear má ve fenotypu v opeření jednotlivé flíčky žluté barvy. Jinou typickou vlastností ptáků štěpitelných do této mutace jsou sněžně bílé letky, to se samozřejmě netýká všech štěpitelných. Mutace Black-eye Clear se vyznačuje značnou „mírou“ štěpitelnosti. U ptáků této mutace je strakatost úplná a na celém těle.

 szek Russell Pringle právě v návaznosti na charakteristiku této mutace Black-eye Clear uznal, že štěpitelní ptáci, kteří se objevily v Austrálii, jsou představiteli mutace BEC. Tito ptáci jsou velmi vzácní. Tato mutace není ještě zcela stálá. Způsob dědičnosti je recesivní. Ptáci mají velkou redukci eumelaninu a červeného psitacinu. Lze říci, že jsou to úplně žlutí ptáci s bílými letkami a „rameny“, červeným čelem a nerovnoměrně umístěnými hnědě olivovými skvrnami. Barvy těchto skvrn byly zredukovány. Zastavily se na etapě barev mutace dilute. Oči ptáků jsou tmavé. Prsty a nohy jsou rozjasněné. Vzhledově připomínají evropskou mutaci Black-eye Clear rozely slámožluté (Platycercus flaveolus). Dalším důkazem existence mutace BEC v Austrálii jsou rozely připomínající evropskou bělokřídlou mutaci. Rozdíl spočívá v tom, že australští ptáci mají sněžně bílé letky. Nejprve se mělo za to, že je to australská bělokřídlá mutace. Avšak jakmile se v Austrálii objevily exempláře rozely pestré vypadající stejně jako bělokřídlá evropská, většina chovatelů došla k závěru, že ptáci se sněžně bílými letkami (v souladu s předpoklady platícími pro mutaci BEC) jsou právě štěpitelní jedinci oné mutace.

© Paweł Pawłowski
A.D. 2010
návrat